Neplechy čerta Zbrklíka
V pekle se jednoho dne narodí čertík s nebesky modrýma očima, který dostane jméno Zbrklík. Kvůli jeho zbrklosti ho potkává jeden malér za druhým. Nedopatřením vytopí peklo, málem nechá shořet pekelné listiny. Nakonec Luciferovi dojde trpělivost a vyšle Zbrklíka do světa lidí, aby se své zbrklosti zbavil. Povede se mu to?
Skříp lup vrz šup. Zbrklík vběhl čertovskou rychlostí přímo do listovny. Rozhlédl se napravo, nalevo, nahoru i dolů.
„Taková tma, chtělo by to trochu světla,“ pomyslel si a šel hledat knihu kouzel. Byla úplně na spodní poličce, pod všemi možnými lejstry. „., tady je,“ zaradoval se.
Ššššš… Bylo slyšet jen šustěn. listů, jak Zbrklík rychle obracel stránky.
„Tady ne, tohle taky ne, to se mi nelíbí,“ mumlal si pro sebe a ani nezpozoroval, že ho už nějakou chvíli špehuje čert Pecolt. Byl to takový starý a nerudný čert – nikomu nic dobrého nepřál, každému jen škodil a ze všeho nejraději se válel za pecí. Však taky ihned pospíchal vše nahlásit. Achich ouvej, ještěže je peklo tak moc rozlehlé.
„Mám to,“ vykřikl nadšeně Zbrklík.
„Belele belele, ať je tu světlo jak u lidí během dne,
belele belele bubu puf.“
V pekelné kouzelné knize bylo hned pod tímto zaklínadlem napsáno, a to dokonce velkými písmeny
a červeně:
V PEKLE NEPOUŽÍVAT!
Ale to si už Zbrklík nepřečetl.
V celém jindy tmavém, začouzeném pekle bylo najednou světlo jako ve dne.
„Au… moje oči… pálí mě kůže… kdo tu udělal to světlo…
…., co mě to budí… fuj, dejte to pryč!“ Nadávky čertů nebraly konce.
Pekelníci zvyklí na šero, tmu a světlo jen od ohně byli denním světlem tak oslněni, že chvíli zůstali úplně slepí a bezmocní. Umíte si to představit? Celé peklo plné skuhrajících čertů, kteří se jen válejí a nadávají.
„Co to u všech čertů zase je?!“
Zbrklík se nejprve zaradoval, že se mu to kouzlo tak pěkně povedlo. Ale zanedlouho… prsk prsk šššš prsk… se tím denním světlem začaly pálit pekelné listiny v listovně. A to by mohlo být obrovské nadělení! Kdyby se zničily veškeré pekelné listiny, na kterých je popsáno všechno od vzniku pekla, byl by to skutečný průšvih. Bez pekelných listin, které byly sepsány společně praprapračertem a praprapraandělem by nikdo nerozeznal dobro od zla, pravdu od lži nebo lásku od nenávisti. To by bylo opravdu špatné.
„Belelele! CO SE TO TU DĚJE?! Belelele!“ rozléhalo se celým peklem Luciferovo rozčilení. „Tak poví mi to někdo?!“ soptil vládce pekel a jeho hlas nabíral na síle.
„Ehm… ehm… Vaše pekelnosti… do listovny se zatoulal malý, neposlušný… chich… jako by někdy čerti byli poslušní… modrooký čertík,“ odvážil se polohlasem říct čert Pecolt.
Čertice Rozumbrada ihned věděla, kolik uhodilo. Než stihla někomu něco vysvětlit, vzala nohy na ramena a pelášila do listovny. Stačila se jen ohlédnout a křiknout:
„Zbrklík!“
Lucifer i ostatní čerti utíkali za ní. Pouze vládce pekel má totiž moc zrušit jakékoliv čertovské kouzlo. Stačí mu jen znát jméno čerta, který neplechu způsobil. To už teď Lucifer znal. Zadupal kopytem a třikrát tleskl. Denní světlo bylo rázem pryč. Jen z listovny se ozval nespokojený hlásek:
„Kdo mi tu zase zhasnul?“
„Čertice Rozumbrado! Koukej vyřešit tuhle lumpárnu svého čertíka! Hned!“ křikl rozzlobený Lucifer a šel si po svých. Denní světlo ho totiž vyrušilo od jeho oblíbené činnosti – sledování lumpů na zemi. Rozumbrada si vzala Zbrklíka stranou, ale nejdřív pro jistotu pořádně zamkla všech šest pekelných zámků.
„Čerte, čerte, čertíku, ty můj malej Zbrklo, co tě to zas napadlo?“ domlouvala mu maminka čertice a vískala ho ve vláscích. „Ty lumpíku jeden, víš, co se mohlo stát?“ ptala se ho.
Čert Zbrklík jen zavrtěl hlavou. Nerad působil mamince nepříjemnosti. Měl ji moc rád, jen občas prostě zazlobil.
„Však já se na tebe nezlobím, to já udělala chybu – zapomněla jsem zamknout listovnu a ty jsi toho jen jako každý malý zvědavý čertík využil,“ konejšila ho Rozumbrada. Moc dobře si uvědomovala, co vše se mohlo stát. Čert Zbrklík svou čertovskou maminku objal, dal jí velikou pusu a slíbil, že už do listovny nikdy nepůjde. A ona mu na oplátku slíbila, že vždy než odejde, tak zkontroluje, zda opravdu zamkla.
A tak bylo v pekle opět vše, jak má být. Alespoň na chvíli.
